O míru se mluví ve všech časopisech rakouských

F.P. Vožický : Kronika světové války 1914-19 - XXXII.

27. dubna 1917

Od nastolení nového mocnáře a nastoupení nové vlády nastalo poznenáhlé polevení censury. Dříve stíháni byli zodpovědní redaktoři, jestliže neumístili rakouské a něm. úřední válečné zprávy na prvním místě titulního listu způsobem nápadným a bez souvislosti s nějakým vysvětlováním. Dnes stačí je umístiti na druhé i třetí straně dole, méně nápadně a první strana je vyhrazena mírovým projevům a politickým úvahám, dříve úplně potlačovaným. - Německé říšské listy i vládní píší proti prohlášení mírovému hr. Czernina, že prý stanovisko Německa je jiné než Rakouska.

Československá samostatnost. V Kijevě na Rusi sešla se Nár. Rada, jež za předsednictví prof. Masaryka provedla očistu v Čes. zastoupení. Posl. Duricha, jemuž vytýkáno, že měl styky s rus. ministrem zpátečníkem Stürmerem a že od něho vzal příspěvek na agitaci, odstranili z vedení českých věcí. Z Kijeva odebral se prof. Masaryk do Petrohradu začátkem května, aby i tam organisoval. Zde proklamována neodvislost Československého státu a Habsburkově prohlášení za zbaveny vlády nad lidem českým. Pavlů podnikl pak agitační cestu do Anglie a Francie.

1. května

Je první máj - je lásky čas - a jaro dosud se nedostavuje, příroda se letos neprobouzí, jakoby truchlila nad příšernou tragedií lidstva ve dvacátém století. Mrazy, sněhové přeháňky, zimy, studené deště, větry se honí po zatopených polích, a louky se nezelenají, keře ještě nemají pupenců, stromy holými větévkami prosí o záblesk slunce. A člověk - tvor nejubožejší, horší než otrok, nevolník, hladoví, bojuje, trpí nejhorší duševní i tělesná muka.

O míru se mluví, má stále první rubriku denní ve všech časopisech rakouských. Vláda prohlásila, že „naše mocnářství nemá naprosto žádných agresivnídh záměrů proti Rusku, ani nechce rozšířili své území na jeho újmu. A ministr prozatímní vlády ruské, Miljukov pravil, že rakouští Slované musí dostati svobodu. - Německé časopisy z říše nesměly kolem prvního máje do Rakouska. - Dělnictvo všude a též v Praze smělo konečně v třetím roce války uspořádati schůze, ale bez průvodů; manifestovalo pro mír a větší svobodu národů. Řečníci sociálně-demokratičtí prohlašovali, že strana jejich jest určena k sprostředkování mírovému a naznačili, že s úkolem tímto souhlasí vlády německá a rakouská. Do Štokholmu svolán mírový sjezd sociálně-demokratický na 15. květen, jemuž se přičítá velký význam.

15. května

V Asinaře po přemožení hrozných útrap začali zajatci čeští lidsky žíti.  A tu Čechové projevili se opět českou písní. Zašli do prázdného kostelíka, učitel Fohl sedl k varhanům a pod klenbou zahlaholila píseň zbožná, pak "Kde domov můj". Však, již tu pan farář, obdivuje zpěv, a žádá, aby zpívali při mši; - slibují. Zpívali tedy, a když se nedostávalo písní zbožných, zapěli „Já jsem majstr seminářský“ - neb „Zelení hájové“. - Osadníci zbožně poslouchali, pan farář nerozuměl sice, ale byl spokojen a milý pán Bůh jistě se nepohoršil. V dubnu přišla radostná zpráva, že zajatci z Asinary dopraveni budou do Francie. Uspořádali tedy na rozloučenou pěvecký koncert, kde zapěli „Kdož jste boží bojovníci“ a Smetanovo „Věno“. Získali si tím generála, jenž jim od té doby projevoval různé pozornosti, rozlišoval je od Němců a rakousko-uherských zajatců, uvolnil censuru dopisů, přilepšil. A dne 15. května 1917 tito mučedníci vypluli k Toulonu jako příští legionáři! Mnozí však do dobrovolnických legií ještě vstoupiti nemohli, neboť byli přestálými útrapami cesty a hladem sesláblí a nemocní. Těm však teprve Francie poskytla péči a ošetření v různých nemocnicích, načež přišli do Charplane, shromaždiště všech zajatců a byli zaměstnáni v tamní muniční továrně, kdež kromě stravy dostávali denně 20 centimů mzdy a z této odváděli všichni dobrovolnou daň na vydržování „Národní rady“ v Paříži.

Legionáře české v Santa Maria v Itálii navštívil kapitán československých vojsk z Ruska, energický a zkušený organisátor, jenž výlíčením běd ve vlasti a práce vykonané v Rusku získal na ráz 800 mužů, za nimiž následovali jiní. Rakouská vyznamenání dali psům za přívěsky, vystrojili pohřeb Vilémovi a Franz Josefovi, z čehož měli Italové pochopitelnou radost. Také tentokrát austrofilští zupáci, jakýs Gregor a Skořepa, zastrašovali české hochy, ale již sklízeli jen opovržení.

Jedno sto padesát českých spisovatelů vydalo politický projev k poslancům na říšské radě, a žádají, není-li možno docíliti zasedání českého sněmu, aby aspoň na říš. radě byli pravdivými mluvčími národa a pověděli co národ chce a na čem trvá, totiž: volnost shromažďovací, odstranění censury, svobodu a nedotknutelnost řečí v parlamentě i v tisku, svoboda a nedotknutelnost poslanců, všeobecná amnestie pro všecky, kdož byli vojenskými soudy pro přečiny politické odsouzeni, občanská svoboda života veřejného - čtyřicet poslanců je zbaveno mandátu a jen lid může jeobnoviti. Nutno rozvinouti český program před forem celé Evropy a hájiti ho do krajnosti, splnění jeho bez výhrad. Nedovedou-li poslanci vyhověti všemu co národ od nich žádá, ať vzdají se raději mandátů a odvolají se k národu. První volná slova politická mohla býti promluvena v soudní síni. Dr. Adler, jenž zastřelil ministrpresidenta dra Stürgkha, hájil se: Pouze zbědačilé obyvatelstvo může si nechati líbiti znásilňování jaké vláda Stürgkhova prováděla. Nejhůře bylo v Praze. Hrozné předpisy udělovány. Předpisovány novinám dokonce litery. Konečně se tam něco stalo, co vůbec nemůže býti předstiženo. Policie povolala chefa sociálně-demokratického listu a řekla mu: „Jsme ochotni dodávali vám články ve smyslu socialistickém. Je pouze třeba, abyste je přijali.“ Dodává-li policie takové články, je to situace, která políčkuje důstojnost žurnalistiky. Nedost však na tom: Policie články posílala a noviny musily je otisknouti, nechtěly-li býti zastaveny. Byl to ustavičný tlak vyděračský, jenž vycházel z kabinetu Stürgkhova. Jednoho dne bylo poručeno vztýčit na sociálně-demokratickém domě černožluté prapory.

Mír? Německý kancléř odpověděl na nátlak soc. dem. o míru řečí vyhýbavou v tom smyslu: nemohu dělat mír, když nás ostatní nenechají na pokoji!

Výňatky z knihy

F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , str. 355-363

Vlastním nákladem vydal F. P. Vožický na Král. Vinohradech, čp. 623. Hálkova 35.

Vychází 4krát ročně. – Tiskem Obchodní knihtiskárny „Merkur“ v Praze

ROČNÍK III. 1919 , belletrie , číslo 6